Nad tou hrůzou před 79lety tekly slzy osvoboditelů i těch 7650 přeživších. 27. ledna 1945 vojska maršála Koněva na cestě do Berlína osvobodila německý koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz – Birkenau (Osvětim – Březinka).

Osvoboditelé uviděli Peklo. Auschwitz to byla výkladní skříň nacistického „konečného řešení židovské otázky“. Tedy smrt prací nebo plynem. Obdobný krutý osud čekal i národy slovanské. Kolik řádek v učebnicích dějepisu, je věnováno kapitole dějin II. světové války? Co ví nastupující generace o této hrozné době? Válka, to přece není hra na počítači.

S koncentračním táborem Auschwitz je spojena také největší hromadná vražda československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. 8. března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora. Tábor Auschwitz zdaleka jediným, byl tím největším. Nelze zapomenout ani na osud lidických žen a děti, které byly zavlečeny do německých táborů smrti, 82 lidických dětí bylo zavražděno plynem v Chelmu. Za hitlerovským Německem zůstaly desítky milionů mrtvých, zmrzačených, ale zničená města, vypálené vesnice. Je to neodpustitelná vina, kterou ponese německý národ na věky. Naší povinností je udržovat odkaz těch milionů zcela nevinných obětí. Současný svět je opět plný válek. Spirála zbrojení roste každým dnem, opět umírají ženy, děti…

Nenarodí se opět v nějaké zmatené hlavě nové Drang nach Osten ? Těch příkladů choutek v poslední době je až příliš mnoho. Českou republiku nevyjímaje. Před nějakou dobou jistý zmatený starosta z jakési zapadlé pražské obce chtěl vstoupit do dějin a tak na multikáře vyrazil do boje proti Rusku. Byl směšný, přesto se dostal do médií. Z nepochopitelných důvodů považovali za vhodné ho navštívit a nechat se s ním fotografovat Petr Fiala, ale také Petr Pavel nebo Danuše Nerudová. Hodně to o nich vypovídá.

Dokonce se mu tleskalo. Podobně se chtěl národu a světu ukázat další pražský starosta – i on se rozhodl změnit dějiny. V době nouzového stavu za ranního rozbřesku nechal odstranit sochu I. S. Koněva, osvoboditele právě té vzpomínané Osvětimi, ale i osvoboditele Československa, dokonce i vítěze v bitvě o Berlín.

Nabízí se jeden moudrý citát „V Čechách už tradičně oslavujeme, ale i zručně kamenujeme. A to bez velkého přemýšlení. A tak zapomínáme, že lež, či historická polopravda, jakmile ji připustíme, se s námi povleče jako početní chyba v matematickém příkladu…!“

27. leden si připomínáme jako „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“. Ctíme toto memento? Není to jen prázdná fráze? Předcházíme zločinům proti lidskosti? Jak vypadá dnešní svět? Po roce 1989 jsme byli plni optimismu. Varšavská smlouva byla zrušena, světoví politici nám slibovali mír na věčné časy. Dnes je tomu spíše naopak, kousek od nás slyšíme opět řinčení zbraní. Komu přinesou dnes či zítra smrt?